Petra Ježeková, vystudovaná environmentalistka a eko-inovátorka, svou kariéru zasvětila ekologickému úklidu s organizací Živica. Rozvíjí metody úklidu, které chrání přírodu a zdraví, i když vyžadují více času a pozornosti. Využívá kvalitní pomůcky, jako jsou bambusové a mikrofázové utěrky, a zdůrazňuje význam teploty a přizpůsobení ekoprostředků úklidovým potřebám. Její práce ukazuje, že ekologický úklid je možný, efektivní a nezbytný pro ochranu našeho prostředí.

Prvním z nich je čas – tyto prostředky musí obvykle déle působit. Například při čištění WC tam hodím ekotabletu večer a čistím ho až ráno, aby měla čas působit. Dalším faktorem je použití kvalitních mechanických pomůcek.

Máme například různé utěrky – mikrofázové, celulózové, bambusové, s některými z nich dokážeme uklízet zcela bez chemie a některé lze dokonce po skončení jejich životnosti zkompostovat. Mikrofázové utěrky jsou poněkud kontroverzní, protože jsou z umělého vlákna a při jejich praní se do životního prostředí uvolňují mikroplasty.

Zde je třeba zvážit jejich přínos, protože vydrží velmi dlouho a dá se s nimi čistit bez chemie. Na druhou stranu představují zátěž pro životní prostředí při praní. Částečně je už dokážou nahradit jemně natkané bambusové utěrky. Je třeba jít s dobou, sledovat inovace a používat to, co je momentálně nejšetrnější k prostředí.

Třetím faktorem při ekočištění je působení teploty. U ekoprostředků je někdy potřeba využít vyšší teploty než u běžných prostředků. Například při mytí použít teplou nebo až horkou vodu.

Posledním faktorem je to, že když chceme zredukovat použití chemických čistidel, musíme si ekologický prostředek „složit“ na míru. Je rozdíl prát prádlo, které je pouze mírně zpocené nebo prát skvrny od jídla či trávy. Tehdy je nutné k základnímu čistícímu prostředku přidat více účinné látky – například žlučové mýdlo na organické fleky nebo sůl na skvrny anorganického původu a skvrnu předeprat. Často pomůže i obyčejné namočení prádla – tzn. působení teploty, času a prostředku.

Na internetu jsem našla na Slovensku pouze 3 ekoúklidové firmy, ale nakolik jsou vytížené přímo ekoúklidem, to neumím říct. V Rakousku, které je v tom průkopníkem, jsou tyto služby žádány. Jinde nevím.

Další cestou, která by pomohla tomuto pozitivnímu trendu, je dát ekočištění ve veřejných a státních institucích jako požadavek do veřejných zakázek.

Další velmi významnou legislativní úpravou je REACH, který předznamenal dlouhý boj organizací s chemickou lobby. Týká se posuzování, povolování a připouštění chemikálií na evropský trh.

Měly by být zakázány všechny nebezpečné látky na základě informací, které o nich dnes máme. Neměly by být používány samostatně, ve směsích ani jako součást nějaké receptury. Legislativa jako je REACH je velmi potřebná, neboť chemikálie i testuje.

My jsme v našem ekočistícím projektu také testovali běžné i ekoprostředky, které jsme vybrali v drogerii náhodným výběrem. A stalo se nám, že nám volali vyděšení pracovníci z laboratoře, že když jeden z běžných čističů nalili do akvária k rybám, tak téměř okamžitě uhynuly. Takže věřím, že díky REACH tady už takové chemikálie nemáme. Je třeba sledovat vývoj, látky, složení výrobků a upřednostnit ty ekologické.

Ve veřejných prostorách je vše dáno zákonem. A ačkoli i tam lze najít způsob, jak čistit ekologicky, často to končí na neochotě a neinformovanosti majitelů nebo úklidových firem. Náš rakouský partner, “die Umweltberatung”, dělal v minulosti velký projekt s názvem „Domácnost není operační sál“, kde chtěl poukázat na zbytečnost a škodlivost používání dezinfekce doma i na její nadměrné používání ve zdravotnických zařízeních.

V zapojených nemocnicích ve Vídni čistili vše kromě operačních sálů ekočistidly a vyhovovalo to i po testování. Pokud se totiž dezinfekce používá nadměrně, i doma, bakterie a viry se stávají rezistentní a neumíme je pak odstranit ani tam, kde je to opravdu potřeba (např. na operačním sále), a je nutné hledat a používat stále agresivnější prostředky.

Když jsme dělali tento projekt v Primaciálním paláci v Bratislavě, tak se ukázalo, že když uklízečky používaly na mytí oken pouze mikrofázové utěrky s vodou, bez chemie, tak neměly ekzémy, i když pracovaly bez rukavic. Ano, trvalo jim to o něco déle, ale byly ochotny to podstoupit, když viděly lepší stav svých rukou.

Později se začaly využívat i různé UV a ozonové zářiče, což také nahradilo chemikálie. V COVIDové hysterii se někde dezinfikovaly i celé ulice, což samozřejmě působí i na přátelské bakterie, ať už na naší pokožce nebo kolem nás, které potřebujeme a na mnohé další mikroorganismy a živočichy, a vyrábíme tak další a další rezistentní bakterie a viry.

Tenzidy jsou druh mýdla, které zmírňuje povrchové napětí na látce, aby se jimi mohla špína obalit a odstranila se (pozn. autora; tenzidy jsou látky, které mají čistící funkci a mají různý původ. Mohou se získávat např. z ropy, ale také z přírodních olejů.). Ale i zde, podíváme-li se podrobně na složení, např. v Kartě bezpečnostních údajů (KBÚ), tak uvidíme, že ne všechny např. aniontové tenzidy jsou pro nás přátelské.

Proto je třeba si vyžádat od výrobce nebo prodejce KBÚ, které jsou povinni nám poskytnout, a tam zjistíme, co všechno výrobek obsahuje, jak s ním zacházet, jaké jsou tam nebezpečné látky, skladování apod.

Petra: Důvodů je několik. Některé obaly jsou velmi malé, hodně textu by muselo být ještě menší a špatně by se to četlo. Podle zákona musí být text čitelný, takže tam všechno ani dát nemohou. Navíc zákon umožňuje, že tam ani všechno být nemusí – „výrobce musí na etiketě uvádět podle zákona pouze přítomnost enzymů, dezinfekčních prostředků, optických zjasňovačů, parfémů a konzervačních látek.“

A kromě toho to málo lidí čte. Když dělali v EU průzkum, tak zjistili, že jen minimum lidí to zajímá. Spíše věří tomu, co si vygooglí, a tomu, co je na obalu. A samozřejmě, že se výrobci vymlouvají i na to, že to je jejich výrobní tajemství, že tam nechtějí dávat naprosto přesné složení. Spotřebitelé by museli vyvinout velký tlak na výrobce, aby uváděli veškeré informace.

Např. vysoce koncentrovaný ocet na čištění – 25%. S ním bez rukavic dělat nemůžete. Kuchyňský ocet má 8%. Je třeba i zde číst etikety, dbát pokynů a vše dávat mimo dosah dětí a uchovávat v originálních obalech, aby nedošlo k záměně.

Na kosmetice jsou výstražné symboly méně časté, i když může obsahovat stejné látky, ale jsou zde v mnohem nižší koncentraci a nebezpečí tak nehrozí. Např. kyselina citronová je v potravinářské i nepotravinářské kvalitě. Ta na konzumaci musí mít vyšší čistotu a zpravidla nižší koncentraci než ta na čištění. Jiné přípravky, jako jsou laky či barvy na vlasy, výstražné symboly mají, týkají se však zpravidla jiných látek, než těch používaných v potravinářství.

Co se týče úklidu, tady je to mnohem snazší než při praní. Tady můžeme opravdu používat pouze ekoprodukty a to, co máme běžně v kuchyni, jako je citron či kyselina citronová, ocet, perkarbonát sodný, mýdlo, borax a éterické oleje. Všechny tyto látky nám dokážou domácnost vyčistit a vydezinfikovat do takové míry, jaká je potřeba. A na plísně lze místo chloru použít s úspěchem vysokokoncentrovaný alkohol a potom chytrou houbu.

V oblasti ekočištění se uvědomělí výrobci již léta před zákazem snažili nahrazovat problematické látky a materiály jinými a být tak o krok napřed před konkurencí a zároveň se vézt na ekovlně, kterou si žádá stále více zákazníků. Je nutné to však neustále sledovat.

Někdy se objeví nová látka, která vypadá, že bude eko a zdravá pro lidi, a po pár letech používání se ukáže opak. Toto se stalo například s octocrylenem v opalovacích krémech, kdy se po pár letech ukázalo, že je to hormonální disruptor. Ekospotřebitel nesmí být líný a musí se dívat okolo. Nemusí všechno vědět, ale může sledovat například ekoznačky nebo organizace, které výrobky nezávisle testují a sledují, a dozvědět se to od nich.

Důležitou věcí v ekočištění je i dávkování. Dávkování od oka je vždy nesprávné. Plýtváme prostředkem, penězi a ještě zbytečně zatěžujeme prostředí chemikáliemi i obaly, protože čistidla rychleji vypotřebujeme. Je třeba si číst na obalu správné dávkování, používat dávkovací pomůcku a dodržovat doporučení. V našem projektu úklidová firma takto ušetřila až 30% chemikálií.