Rozhovor s Petrou Ježekovou – Ekologické čištění

Autor Ing. Žaneta Milošová (Havírová), MSc. Bára Haliková
Petra: Jmenuji se Petra Ježeková a vystudovala jsem environmentalistiku na PRIF UK v Bratislavě. Po ukončení studia jsem začala pracovat pro organizaci Živica. Jelikož se jednalo o začátky organizace, tak jsem prošla různými projekty a jedním z nich bylo i Ekočištění s rakouskými partnery „die Umweltberatung“, kteří jsou v tomto oboru špičkou v Evropě. Od nich jsme se naučili tomu, jak ekologicky čistit veřejné budovy a instituce.
Co znamená Eco friendly úklid?
Petra: Je to úklid přátelský k životnímu prostředí. Snažíme se co nejméně poškozovat přírodu a také lidské zdraví. Ale je to i úklid, který trvá trošku déle než s běžnými prostředky a postupy. Lidé jsou netrpěliví a myslí si, že tyto prostředky čistí stejně jako běžné. Čistí, ale je tam několik faktorů, na které je třeba dát si pozor.

Prvním z nich je čas – tyto prostředky musí obvykle déle působit. Například při čištění WC tam hodím ekotabletu večer a čistím ho až ráno, aby měla čas působit. Dalším faktorem je použití kvalitních mechanických pomůcek.

Máme například různé utěrky – mikrofázové, celulózové, bambusové, s některými z nich dokážeme uklízet zcela bez chemie a některé lze dokonce po skončení jejich životnosti zkompostovat. Mikrofázové utěrky jsou poněkud kontroverzní, protože jsou z umělého vlákna a při jejich praní se do životního prostředí uvolňují mikroplasty.

Zde je třeba zvážit jejich přínos, protože vydrží velmi dlouho a dá se s nimi čistit bez chemie. Na druhou stranu představují zátěž pro životní prostředí při praní. Částečně je už dokážou nahradit jemně natkané bambusové utěrky. Je třeba jít s dobou, sledovat inovace a používat to, co je momentálně nejšetrnější k prostředí.

Třetím faktorem při ekočištění je působení teploty. U ekoprostředků je někdy potřeba využít vyšší teploty než u běžných prostředků. Například při mytí použít teplou nebo až horkou vodu.

Posledním faktorem je to, že když chceme zredukovat použití chemických čistidel, musíme si ekologický prostředek „složit“ na míru. Je rozdíl prát prádlo, které je pouze mírně zpocené nebo prát skvrny od jídla či trávy. Tehdy je nutné k základnímu čistícímu prostředku přidat více účinné látky – například žlučové mýdlo na organické fleky nebo sůl na skvrny anorganického původu a skvrnu předeprat. Často pomůže i obyčejné namočení prádla – tzn. působení teploty, času a prostředku.

Kde všude byly tvé služby žádány a jak je to třeba v zahraničí?
Petra: V každé zemi je to jiné. Velmi to záleží na tom, jak je informovaná společnost. Když jsme na ekočištění dělali projekt a všude jsme toto propagovali, tak jsme měli více lidí a firem, které to takto chtěli. Když to nabízíme firmám dnes, tak se některé rozhodnou, že to chtějí, ale bez naší přímé nabídky zde poptávka není.

Na internetu jsem našla na Slovensku pouze 3 ekoúklidové firmy, ale nakolik jsou vytížené přímo ekoúklidem, to neumím říct. V Rakousku, které je v tom průkopníkem, jsou tyto služby žádány. Jinde nevím.

Další cestou, která by pomohla tomuto pozitivnímu trendu, je dát ekočištění ve veřejných a státních institucích jako požadavek do veřejných zakázek.

Situace se dnes změnila, lidé chtějí žít zdravěji, vnímáš to tak i u firem a organizací?
Petra: Určitě ano, pracuji v tomto oboru 18 let a situace se změnila. Kdysi jsme lidem říkali úplně základní věci. Dnes je už laťka výše a jsou už v některých tématech lepší než my, pokud je to jejich srdeční záležitost.
Řekneš nám, co říká slovenská legislativa k pracím a čistícím prostředkům? (Jen ve zkratce, vypíchnout zásadní věci, nebezpečné látky, bezpečnostní listy)
Petra: Slovenská legislativa je v tomto tématu již zkoordinována s legislativou EU. Nejvýznamnějším je zákon z roku 2004, který se týká zákazu fosfátů v pracích a čistících prostředcích pro domácnosti. Respektive je tam stanoven nějaký maximální limit 0,5 g. A není to kvůli tomu, že by fosfáty poškozovaly lidské zdraví, ale proto, že jejich vypouštění způsobovalo přehnojení vod, tzv. eutrofizaci, a následně vodní květ, který způsobuje problémy živočichům žijícím v těchto vodách.

Další velmi významnou legislativní úpravou je REACH, který předznamenal dlouhý boj organizací s chemickou lobby. Týká se posuzování, povolování a připouštění chemikálií na evropský trh.

Měly by být zakázány všechny nebezpečné látky na základě informací, které o nich dnes máme. Neměly by být používány samostatně, ve směsích ani jako součást nějaké receptury. Legislativa jako je REACH je velmi potřebná, neboť chemikálie i testuje.

My jsme v našem ekočistícím projektu také testovali běžné i ekoprostředky, které jsme vybrali v drogerii náhodným výběrem. A stalo se nám, že nám volali vyděšení pracovníci z laboratoře, že když jeden z běžných čističů nalili do akvária k rybám, tak téměř okamžitě uhynuly. Takže věřím, že díky REACH tady už takové chemikálie nemáme. Je třeba sledovat vývoj, látky, složení výrobků a upřednostnit ty ekologické.

A co ČOV (Čistírny odpadních vod), zvládají látky likvidovat? Co kořenové čistírny či jímky?
Petra: ČOVky si nedokážou úplně poradit se všemi běžnými čistidly. Problém je například s aviváží. Je proto dobré používat ve městech i na venkově taková čistidla, která jsou povolena pro domácí kořenové a bakteriální čističky. V těchto čistidlech je složení přísněji hlídáno, aby bakterie a rostliny přežily, a tím pádem je to i šetrnější pro prostředí.
Jaký je obecný vliv látek v PČM (pracích, čistících a mycích prostředcích) na zdraví a životní prostředí?
Petra: To je velmi obtížné říci, protože se posuzují pouze jednotlivé látky a ne jejich kumulativní efekt nebo rozličné kombinace a synergie. Něco vdechneme, něco sníme, něco dostaneme z oblečení přes kůži a neumíme posoudit vše, co se takto dostane do našeho těla, a co to v něm způsobí. Proto je dobré používat minimum těchto látek, abychom se vyhnuli zbytečnému zatěžování našeho těla i prostředí.
Jaký je rozdíl mezi PČM pro běžného smrtelníka (běžnou domácnost) firmu, restauraci nebo hotel?
Petra: Přípravky pro domácnost nejsou nijak regulovány a můžeme používat vše, co chceme – co najdeme na trhu. A právě proto zde můžeme náš výběr nejvíce ovlivnit. Zde se umíme vyhnout zbytečné zátěži chemie.

Ve veřejných prostorách je vše dáno zákonem. A ačkoli i tam lze najít způsob, jak čistit ekologicky, často to končí na neochotě a neinformovanosti majitelů nebo úklidových firem. Náš rakouský partner, “die Umweltberatung”, dělal v minulosti velký projekt s názvem „Domácnost není operační sál“, kde chtěl poukázat na zbytečnost a škodlivost používání dezinfekce doma i na její nadměrné používání ve zdravotnických zařízeních.

V zapojených nemocnicích ve Vídni čistili vše kromě operačních sálů ekočistidly a vyhovovalo to i po testování. Pokud se totiž dezinfekce používá nadměrně, i doma, bakterie a viry se stávají rezistentní a neumíme je pak odstranit ani tam, kde je to opravdu potřeba (např. na operačním sále), a je nutné hledat a používat stále agresivnější prostředky.

A co lidé, kteří s těmito agresivními přípravky pracují? Vědí o riziku? Používají ochranné pomůcky?
Petra: Majitel nebo provozovatel je povinen personál zaškolit a poskytnout mu veškeré potřebné pomůcky. Když jsme dělali projekt, tak jsme viděli, že uklízečky měly vše, co bylo nutné – rukavice, roušky. Mnoho z nich tyto pomůcky však nepoužívalo, protože se jim bez nich uklízelo lépe. Zkrátka je ty ochranné pomůcky omezují, nejsou na ně zvyklé. Potom ale samozřejmě mají zdravotní problémy – ekzémy na rukou, problémy s dýcháním …. zejména pokud uklízejí s běžnými čistidly v nějakých uzavřených úzkých prostorách, jako jsou toalety.

Když jsme dělali tento projekt v Primaciálním paláci v Bratislavě, tak se ukázalo, že když uklízečky používaly na mytí oken pouze mikrofázové utěrky s vodou, bez chemie, tak neměly ekzémy, i když pracovaly bez rukavic. Ano, trvalo jim to o něco déle, ale byly ochotny to podstoupit, když viděly lepší stav svých rukou.

A co COVID? Jak vnímáš dezinfekci v tak velkém měřítku?
Petra: Byla to nová situace. Preventivně se dělalo, co se dalo. I zde se však časem ukázalo, že pomáhala i zcela běžná opatření jako řádné mytí rukou, důsledné používání roušek, pravidelné a dobré větrání a podobně. Nebylo tedy nutné, pokud člověk neměl COVID, vše dezinfikovat.

Později se začaly využívat i různé UV a ozonové zářiče, což také nahradilo chemikálie. V COVIDové hysterii se někde dezinfikovaly i celé ulice, což samozřejmě působí i na přátelské bakterie, ať už na naší pokožce nebo kolem nás, které potřebujeme a na mnohé další mikroorganismy a živočichy, a vyrábíme tak další a další rezistentní bakterie a viry.

Co znamená 15 – 30 % aniontové tenzidy a 5 – 15 % neiontové tenzidy?
Petra: Lidé, kterým záleží na ekoúklidu a zdraví, by si měli číst složení výrobků. Když se ale podívají na etiketu a vidí tam 15 – 30 % aniontové tenzidy a 5 – 15 % neiontové tenzidy a podobně, tak nevědí, co si pod tím mají představit, co se pod tím skrývá.

Tenzidy jsou druh mýdla, které zmírňuje povrchové napětí na látce, aby se jimi mohla špína obalit a odstranila se (pozn. autora; tenzidy jsou látky, které mají čistící funkci a mají různý původ. Mohou se získávat např. z ropy, ale také z přírodních olejů.). Ale i zde, podíváme-li se podrobně na složení, např. v Kartě bezpečnostních údajů (KBÚ), tak uvidíme, že ne všechny např. aniontové tenzidy jsou pro nás přátelské.

Proto je třeba si vyžádat od výrobce nebo prodejce KBÚ, které jsou povinni nám poskytnout, a tam zjistíme, co všechno výrobek obsahuje, jak s ním zacházet, jaké jsou tam nebezpečné látky, skladování apod.

Jakto, že mohou výrobci uvádět jen zkrácený seznam složení výrobku? Např: Persil: složení uvedené na obalu: 5-15 % aniontové povrchově aktivní látky, bělící činidla na bázi kyslíku, <5 % neiontové povrchově aktivní látky, polykarboxyláty, fosfonáty, zeolity, enzymy, optické zjasňovače, parfém.

A ne:

Petra: Důvodů je několik. Některé obaly jsou velmi malé, hodně textu by muselo být ještě menší a špatně by se to četlo. Podle zákona musí být text čitelný, takže tam všechno ani dát nemohou. Navíc zákon umožňuje, že tam ani všechno být nemusí – „výrobce musí na etiketě uvádět podle zákona pouze přítomnost enzymů, dezinfekčních prostředků, optických zjasňovačů, parfémů a konzervačních látek.“

A kromě toho to málo lidí čte. Když dělali v EU průzkum, tak zjistili, že jen minimum lidí to zajímá. Spíše věří tomu, co si vygooglí, a tomu, co je na obalu. A samozřejmě, že se výrobci vymlouvají i na to, že to je jejich výrobní tajemství, že tam nechtějí dávat naprosto přesné složení. Spotřebitelé by museli vyvinout velký tlak na výrobce, aby uváděli veškeré informace.

Proč ani „eko” značky kompletní seznam neuvádí? Stejné je to i u mycích či čistících prostředků. Spadají pod stejnou legislativu?
Petra: Těžko říct. Nemusí, tak nedávají. Lidé k tomu netlačí, takže nemají reálný důvod to dělat. Ale na co se často lidé ptají je to, proč jsou i na ekoprostředcích výstražné symboly. Je to proto, že i ekoprostředek může být dráždivý, žíravý apod. Často má vysokou koncentraci účinných látek, aby nebyl naředěný, ale kompaktní, a tak je nebezpečný.

Např. vysoce koncentrovaný ocet na čištění – 25%. S ním bez rukavic dělat nemůžete. Kuchyňský ocet má 8%. Je třeba i zde číst etikety, dbát pokynů a vše dávat mimo dosah dětí a uchovávat v originálních obalech, aby nedošlo k záměně.

Na kosmetice jsou výstražné symboly méně časté, i když může obsahovat stejné látky, ale jsou zde v mnohem nižší koncentraci a nebezpečí tak nehrozí. Např. kyselina citronová je v potravinářské i nepotravinářské kvalitě. Ta na konzumaci musí mít vyšší čistotu a zpravidla nižší koncentraci než ta na čištění. Jiné přípravky, jako jsou laky či barvy na vlasy, výstražné symboly mají, týkají se však zpravidla jiných látek, než těch používaných v potravinářství.

Jaké ingredience by dle tvého stačily pro kvalitní praní, čištění a dezinfekci? (příklady a proč)
Petra: To se těžko řekne, neboť pro každého je čisté prádlo něco jiného. Každý má laťku čistoty, bělosti, zářivosti a voňavosti jinou. Je třeba si určit priority. Chci mít zdravější planetu i tělo nebo zářivé voňavé prádlo? Neboť nelze úplně dosáhnout toho samého ekopraním jako prášky se zjasňovači a umělými vůněmi. Já například lidem v ekoporadně radím, aby byli střídmí. Pokud budou 95% času prát eko, tak si pak mohou v těch 5% dovolit vyprat si pár srdečních kousků oblečení do zářiva ?.

Co se týče úklidu, tady je to mnohem snazší než při praní. Tady můžeme opravdu používat pouze ekoprodukty a to, co máme běžně v kuchyni, jako je citron či kyselina citronová, ocet, perkarbonát sodný, mýdlo, borax a éterické oleje. Všechny tyto látky nám dokážou domácnost vyčistit a vydezinfikovat do takové míry, jaká je potřeba. A na plísně lze místo chloru použít s úspěchem vysokokoncentrovaný alkohol a potom chytrou houbu.

Něco na závěr – Tvůj pohled na věc, tvůj názor či doporučení pro lidi/restaurace/hotely atd.
Petra: Ekočištění je vhodné pro všechny, ale speciálně by na něj měli dbát všichni, kteří mají doma malé děti a zvířátka, která povrchy olizují a stále se jich dotýkají. Plus využít kvalitní mechanické pomůcky, jemně tkané utěrky.

V oblasti ekočištění se uvědomělí výrobci již léta před zákazem snažili nahrazovat problematické látky a materiály jinými a být tak o krok napřed před konkurencí a zároveň se vézt na ekovlně, kterou si žádá stále více zákazníků. Je nutné to však neustále sledovat.

Někdy se objeví nová látka, která vypadá, že bude eko a zdravá pro lidi, a po pár letech používání se ukáže opak. Toto se stalo například s octocrylenem v opalovacích krémech, kdy se po pár letech ukázalo, že je to hormonální disruptor. Ekospotřebitel nesmí být líný a musí se dívat okolo. Nemusí všechno vědět, ale může sledovat například ekoznačky nebo organizace, které výrobky nezávisle testují a sledují, a dozvědět se to od nich.

Důležitou věcí v ekočištění je i dávkování. Dávkování od oka je vždy nesprávné. Plýtváme prostředkem, penězi a ještě zbytečně zatěžujeme prostředí chemikáliemi i obaly, protože čistidla rychleji vypotřebujeme. Je třeba si číst na obalu správné dávkování, používat dávkovací pomůcku a dodržovat doporučení. V našem projektu úklidová firma takto ušetřila až 30% chemikálií.

Authors

  • Ing. Žaneta Milošová (Havírová)

    Dělá to, co ji baví – pracuje jako CEO ve společnosti GreenScan. Vystudovala VŠB - TUO v Ostravě, kde získala titul Ing. v oboru Environmentální inženýrství. Vždy se zajímala o přírodu a věci kolem ní. Miluje hory, lesy a zvířata, ale zároveň si váží výdobytků moderní doby. Proto se snaží pomáhat a hledat rovnováhu mezi přírodou a moderním světem.

  • MSc. Bára Haliková

    Ukončila magisterské studium environmentálního managementu a odpadového hospodářství na GCU v Glasgowě. V současnosti pracuje pro organizaci CEEV Živica na projektu GreenGate, jehož hlavním cílem je informovat veřejnost o nebezpečných látkách v kosmetice. Žije s partnerem a dcerkou na slovenském venkově v malém mobilním domku, který si sami postavili.

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *