Nebojte se, nebudu zacházet do detailů a tajů chemie a toxikologie. Na vše se podíváme lidsky, prakticky a hlavně logicky 🙂. Toxický cyklus je jako každý jiný cyklus, něco co se točí, až se zacyklí. Představte si takového toho hada, který si požírá vlastní ocas.

Každý, kdo chce vyrábět nějaké produkty, potřebuje ingredience, lidi, místo, obalový materiál, logistiku a obchody, které produkty budou nabízet. Aby ušetřili a dopřáli zákazníkovi to, „co chtějí”, tak nakoupí levné ingredience, samozřejmě takové, které „splňují zákazníkovi požadavky 😃“. Udělají lákavý obal plný barev nejlépe s přírodní tématikou, abychom si například mysleli, že je produkt eko a bio (Greenwashing). Produkt splní, co slíbil, takže se nám například lesknou vlasy. Zákazník je spokojen a koupí si ho znovu a znovu, protože je přece pro každodenní použití, krásně pění a zároveň až tak moc dlouho nevydrží. 

Při každém kroku však vznikají škodlivé látky! Jak to? Vše začíná již u použitých ingrediencí, které jsou sice funkční a levné, ale často se jedná o ropné deriváty a toxické látky. Přidají se konzervanty (škodlivé jsou např. 2-Bromo-2-Nitropropan-1,3-Diol, Chlormetylisothiazolinon, Bromochlorofen, Parabeny, BHT), parfémy, které zmírní ten zápach z ropných látek a navnadí spotřebitele a dále barviva, které produktu dodají lákavou barvu. Vše nakonec dají do obalu, který je nejčastěji vyroben z plastu, takže taky z ropy.  V produktu jako ingredience nebo na výrobu obalu se použijí tzv. PFAS a ftaláty (endokrinní disruptory). Super, že ano?

Proč to ale nazýváme toxickým cyklem? 

Bohužel ne všechny nebezpečné látky (NL), které vyrobíme, spotřebujeme, vyloučíme nebo vyhodíme, nějak zmizí, ale dostávají se dál do životního prostředí a tím vzniká koloběh. Slýcháme stále častěji, že jsou škodlivé látky (mikroplasty, karcinogeny, endokrinní disruptory) detekovány např. i v pitné vodě. Jde sice o nízké koncentrace, ale (např. u endokrinních disruptoru) i tyto „nicotné“ koncentrace mohou mít nedozírné dopady. Škodlivé látky se objevují všude – aditiva (éčka) v potravinách, nebezpečné látky v kosmetice, léčiva, škodlivé látky ve vodě a vzduchu z výroby, spalování atd. Když se všechno sečte, už to tak zanedbatelná koncentrace být nemusí, že? Protože např. PFAS najdeme opravdu všude. I naše děti se s nimi rodí.

Z dánské studie, která se zajímala o toxické látky v kosmetických produktech, vyplývá, že ⅔ zakoupených výrobků obsahovaly látky, které škodí lidskému zdraví a životnímu prostředí [1]. 

Ukažme si vše na příkladu: Žena pracuje v továrně, kde se vyrábí konvenční kosmetika – je tedy v kontaktu s nebezpečnými látkami (NL) při výrobě těchto produktů, sama taky používá nějakou drogerii, kosmetiku, která obsahuje NL. Dále může být těhotná, něco přechází na plod, a dítě se už narodí s nějakou zátěží NL v těle. Dítě je celé dny v jednorázových plenách, maže ho různými olejíčky a podobně. Vzniká stále víc a víc odpadu s NL, které se dostávají do přírody. Pak si dá například rybu, která je kontaminovaná PFAS, ftaláty, rtutí a podobně. Hrozné, že? Zní to až neuvěřitelně strašidelně? Bohužel, taková je dnes realita! Toto je toxický cyklus v praxi!

Jeden příklad nebezpečné látky za všechny:

Triclosan : antimikrobiální látka, která zabíjí a zamezuje šíření bakterií, hojně využívána jako konzervant [2]. Od této látky se pomalu upouští, ale používá se snad všude. V roce 2011 se triclosanem dokonce zabýval Evropský soud kvůli mikrobiální rezistenci. Soud rozhodl ve prospěch Triclosanu [3]. Byl ale detekován v pitné vodě, řekách, jezerech, v půdě i v živočišné tkáni včetně člověka. Navíc je perzistentní, jeho výskyt byl potvrzen i v cca 40 let starých vzorcích [4]. 

Bylo prokázáno, že triclosan reaguje s chlórem v pitné vodě za vzniku chloroformu. Chloroform je spojován s rakovinou močového měchýře a spontánními potraty. Fenol, který triclosan obsahuje, může způsobit podráždění kůže a znecitlivění senzorů nervových zakončení [5]. Z hlediska negativního vlivu na zdraví lidí je podstatný také objev nedávné studie, že triclosan obsahuje jako nezamýšlený vedlejší produkt dioxiny [6]. Triclosan v mýdle je přeceňovaný a ze srovnání, které provedla Světová zdravotnická organizace, vyplývá, že přípravky na alkoholové bázi jsou účinnější.

Hygiena je samozřejmě důležitá a obzvláště v nemocnicích a kdekoliv při kontaktu s lidmi. Mytí rukou je a vždy bude základ! Ve většině případů však stačí běžné mýdlo [7] a dezinfekci na bázi alkoholu vyhledávat v nemocnicích. Je až neuvěřitelné, že případy, kdy se infekce předávají v nemocnicích kvůli nedostatečnému mytí rukou, jsou ve světě stále přítomny a umírají lidé jen vlivem nesprávné hygieny nemocničního personálu [8].

Jak my sami můžeme situaci změnit?

• Samozřejmě eliminovat produkci a spotřebu výrobků s nebezpečnými i potenciálně nebezpečnými látkami je základ. To můžeme činit tlakem na výrobce a nákupem vhodnějších produktů. 
• Vyhnout se „těžké chemii“ – naučit se používat šetrnější přípravky. Když už ji někdo musí používat, tak použít i ochranné pomůcky (rukavice, respirátor, brýle). 
• Neposlouchat reklamy a výrobce, abychom měli doma sterilní prostředí, protože jim jde jen o peníze.  Proč je vhodnější domov čistit běžnými přípravky jako je soda, ocet a mýdlo či jiné mycí přípravky? Protože bakterie a viry jsou zpět v řádu několika sekund až dnů a ničíme i naše „kámoše“ – přátelské bakterie. Tím si ničíme imunitní odezvu, čímž si můžeme zadělat na častější nemocnost a podobně. 
• Nejlepší je se nebezpečným látkám vyhnout a používat přírodnější produkty s podobným účinkem. 
• Zajímat se o složení výrobků např. čistících, pracích a nespokojit se s neúplnými seznamy ingrediencí. Je možné napsat výrobci a vyžádat si kompletní složení (tzv. bezpečnostní listy – BL). Zajímejme se! 
• Vyhnout se plastu. Hračky nádobí a podobně má většinou označení jen plast popř. PE, PP a podobně. Ale nevíme celé složení, nevíme, zda obsahují bisfenoly a ftaláty a jiné.
• Nepoužívejme zbytečně antibakteriální, antivirové a dezinfekční přípravky tam, kde to není potřeba. Zbytečně tím zvyšujeme riziko bakteriální rezistence, která je velmi nebezpečná. 
• Největším problémem je lobby ze strany výrobců a nedostatek studií (k těm je potřeba mnoho let). Posuzovat rizika v přírodě je také běh na dlouhou trať. Proto je výhodnější se nebezpečným látkám vyhnout ihned při nákupu a nečekat až nás na to upozorní nějaká nezávislá studie. 
• Pozor na greenwashing 
• Zajímejme se o výrobce, kde sídlí, kdo tam pracuje, kde berou suroviny… Nebojme se zeptat se.
• Tlačit na dodavatele pitné vody a také na čistírny odpadních vod. Využití nových/starých (ale funkčních) technologií k likvidaci znečištění, které jsme již vytvořili a je perzistentní (PFAS, mikroplasty, těžké kovy, nanoplasty… Např. metoda Wasser 3.0 – uvidíme, ale vypadá velmi nadějně. Čištění pomoci aktivního uhlí, UV záření, využití rostlin a dalších). Použití technologií na odstranění znečišťujících látek už přímo v čistírnách odpadních vod a investovat do jejich renovace a implementace.

Nechceme říkat, že pomoct si musíme sami, ale když bude více lidí takto uvědomělých a nebudou nakupovat a vyhledávat produkty s nebezpečnými látkami, výrobci nebudou mít odbyt a začnou (snad) přemýšlet lépe a ekologičtěji. Sci-fi? Uvidíme! Každý krok se ale počítá a nějak se začít musí. Držme si palce 🙂.