Ing. Žaneta Milošová, vede společnost GreenScan, kterou spoluzaložila a která prosazuje svobodu volby a právo na informace pro každého spotřebitele. Vystudovala VŠB – TUO obory Chemie a technologie ochrany životního prostředí a Environmentální inženýrství. Vždy se snažila hledat rovnováhu mezi přírodou a moderním světem, což ilustrují její dosavadní aktivity. Jedním z příkladů je projekt GreenGate. Věnuje se poradenství, osvětě a vzdělávání ohledně škodlivých látek kolem nás.

Žaneta: Moje pozice má na mě zásadní vliv. Dlouhodobě mě zajímá vše, co se děje okolo nás, a jaký to má dopad na nás i životní prostředí. Nejím maso, snažím se, když to umožňují finance a mé vědomosti vybírat a nakupovat vše uvědoměle, tj. odkud ta věc pochází z čeho je vyrobena? Co pak s ní až mi doslouží a podobně. Ráda nakupuji v second handu, beru to jako ekonomické i ekologické řešení mých potřeb oblékání. Minimalizuji plastové výrobky, snažím se vařit z čerstvých potravin ze zahrady, snažím se nakupovat z lokálních zdrojů (vajíčka od sousedů, mléko od pána z vesnice vedle, taktéž ořechy a podobně… Dostala jsem staré kolo, které se mělo vyhodit, prošlo servisem a mohu jezdit do města na kole, když jedu sama nebo s dcerou a podobně.

Přestěhovali jsme se na vesnici, kde máme svou zahradu včetně ovocných stromů a rozhodně nedezinfikuji doma nic konvenčními prostředky. Peru v mýdle, v pracím slizu… používám tuhý šampon, ale jasně máme i koncentrovaný šampon pro návštěvy nebo muže. Vyrábím si vodu do ostřikovačů či kosmetiku… snažím se vědomosti předávat tam, kde je zájem (formou konzultací, seminářů, workshopů i přednášek pro různé organizace i jednotlivce).

Takže ano, nejsem 100%, ale má pozice má na mě obrovský vliv, což je dobře. Vnímám to velmi kladně.

Žaneta: Barviva v kosmetice a dalších produktech jsou i nejsou důležitá. Záleží, o jaký jde produkt, pokud se bavíme o dekorativní kosmetice (tedy stínech na oči, laku na nehty a podobně), pak barvivo plní důležitou funkci. Pokud se bavíme o šamponu, krému, pracím prášku či tabletách do myčky nebo přípravku na čištění toalety… to je za mě zbytečnost. Opravdu musíme mít fialový šampon, červeno modrou zubní pastu nebo modré nějaké tvary do WC? A k čemu? Za mě je to plýtvání a zbytečné znečišťování. Máme barviva jako CI + číslo, např. Cl 42090…  Dle mého názoru není ani ok používat karmín, tedy košenila nebo potravinářské barvivo E 120 – neboť se jedná o záměrně usmrcené broučky červce nopálového, a toho rozhodně nejsem příznivcem. Lze využít samozřejmě barviva humánnější, jako jsou barviva z červené řepy, špenátu, kurkumy atd. Taktéž např. Oxid titaničitý známý jako titanová běloba, hojně využívaná napříč průmyslem (barvy, laky, léčiva, kosmetika, potraviny)… donedávna používaný s tím, že je bezpečný. Myslím, že až v únoru 2022 byl konečně v potravinách zakázaný. Zajímavé je, že jinde může být použitý, dokud výrobci nepřijdou s nějakou náhradou. Jako jasně, dáte si pilulku jednou za čas (snad), krémem na opalování se také mažeme jen občas, ale zubní pasta? Tu používáme denně i několikrát. Za mě jde asi o něco víc… tak zubní pasta nebude neuvěřitelně bílá, no a? Kdo s tím má upřímně problém? Asi největší problém mají výrobci.

Žaneta: +/- ano. Pokud se nezjistí hned, že např. vyrobená složka či kombinace složek jsou CMR (karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci) hned při testování. Pak se velmi často stane, že se tyto nebo jiné negativní vlivy projeví později, až když už je látka v oběhu – v produktech. To netrvá týden, ale roky, někdy i desítky let. Takže to v podstatě testujeme my spotřebitelé. 

Žaneta: Dobrá otázka, bohužel většinou nikdo. Je velmi těžké dokázat, že rakovinu kůže máte z opalovacího krému s konkrétním složením, nebo rakovinu žaludku máte, protože jíte cukrovinky o takovém a makovém složení, rakovinu prsu či dělohy, protože používáte pudr nebo deodorant… To není snadné, však si uvědomte, s čím vším denně přijdeme do styku, jde o stovky/tisíce látek. Takže prokázat, že je něco karcinogenní pro člověka, nebo že nějaký endokrinní disruptor jako jsou PFAS nebo ftaláty a podobně, způsobují neplodnost či nějaké vady, je možné samozřejmě i vyvodit z nějakých matematických modelů, či testování, ale ne vždy. Často se zkoumají ryby nebo jiní živočichové ve volném prostředí či v laboratoři až po uvedení složek na trh. Také těch souvislostí si musí někdo všimnout: kouření – rakovina plic, kauza Johnson & Johnson – rakovina vaječníků při používání zásypu (pudru u dětí i dospělých). Až v roce 2023 teprve přestali tento pudr s mastkem (azbestem) prodávat. Tisíce lidí bylo odškodněno. (Pozn. autora: více o mastku, kauze a azbestu zde). Nebo Thalidomid – léčivo, sedativum – podávaný těhotným ženám pro lepší spánek, věřím, že do teď ani jedna nespí klidně, jelikož 17 000 dětí se narodilo bez končetin nebo jinak poškozených. Lék se užíval někdy od 1957 a ještě v roce 2010 jsou záznamy o narození takto poškozených dětí. Až roku 2012 se výrobce oficiálně omluvil…

Žaneta: Souhlasím, když půjdu a teď to hooodně přeženu, a useknu někomu nohy a ruce, půjdu si na pár let sednout a odnesu to dost škaredě v médiích. Když to udělám tisícům dětí, bude možná stačit omluva a pár kaček některým obětem, aby se o tom už nemluvilo. Protože vidíte, že by někdo z tabákového průmyslu, z kosmetických firem či farmaceutiky seděl za mřížemi, protože poškodil životní prostředí nebo znetvořil či pomohl zabít tisíce lidí?

Žaneta: Obecně o konzervantech se nedá říci, že by byly všechny úplně špatné. Například máme tocopherol – vitamin E, vitamin C, cukr, sůl, esenciální oleje či alkohol, které jsou, záleží na použití, vhodnější a přívětivější než formaldehyd, BHT, BHA, parabeny, triclosan atd. Nedávno se například parabeny považovaly za ok, ale dnes víme něco jiného. Některé parabeny či jiné zmíněné látky jsou nebo mohou být karcinogenní, genotoxické nebo negativně působit na hormonální funkce (pozn. autora: endokrinní disruptory – popsáno níže). Trvá to, než se zjistí, že nějaká látka je problematická ve vztahu ke zdraví nás i životního prostředí. Otázkou je, proč se nejdříve látka uvede a po několika letech se zjistí, že je to průšvih.

Žaneta: Peníze, levné suroviny, dobrá reklama stačí. Záleží na složení výrobků, obalu, technologii výroby, např. krém v tubě nebo v kelímku – do tuby se dostane méně nežádoucích bakterií. Když výrobce použije vodu, pak musí použít konzervanty a tak dále. Problém je, že výrobce či prodejce nemusí uvádět, že např. výrobek obsahuje bisfenoly, ftaláty atd. A vy si bez problémů koupíte parfém, krém v kelímku s obsahem bisfenolu, dítěti hračku, účtenku, autosedačku nebo nádobí a jste těmto látkám vystaveni, aniž byste mohli mít kontrolu nad tím, co kupujete. Některým látkám se bohužel nevyhneme, ale jiným ano, nebo alespoň částečně. Legislativa reaguje na vzniklé situace velmi pomalu.

Žaneta: Endokrinní disruptory (ED) tak jak se o nich bavíme dnes, neznáme úplně dlouho. Někdy okolo roku 1990 začaly první zmínky o vlivu chemických endokrinních disruptorů na hormonální systém. O přírodních ED víme déle, např. obiloviny, sója, některé luštěniny, červená řepa atd. Ty obsahují tzv. fytoestrogeny, to jsou látky přirozeně obsažené v rostlinách, které mohou v těle působit podobně jako ženské hormony (estrogeny). Někteří věří, že mohou mít některé zdravotní přínosy, ale to je stále téma výzkumu a je možné, že v určitých dávkách mohou mít i negativní vliv. Nicméně jsme po tisíciletí zvyklí na potravu s fytoestrogeny, ale když jich jíme hodně, tak nás to už může ovlivňovat. Vliv na člověka je vždy u všech hodnocení složitý… záleží na mnoha faktorech, např. co člověk jí, zda je v kontaktu s plasty, zda pracuje např. v parfumerii, v chemickém průmyslu, v obchodě nebo i v kanceláři.

Vliv na zdraví může být hodně velký. Takže např. některé ftaláty, bisfenoly, PFAS (pozn. autora více o „věčných chemikáliích“ zde) a jiné látky obsaženy v plastových obalech, kosmetice, oblečení, hračkách, léčivech, pesticidech, insekticidech (ano i ty co doma aplikujete na hmyz) atd., nám mohou dávat zabrat.  Od ukládání tuků, astmatu, podráždění, alergii, přes např. zvětšení prsou u mužů, obezitu, diabetes, změny v chování, problémy s tlakem, metabolismem, neplodností, rakovinou, po vrozené vady ještě nenarozených dětí v těle budoucí matky. Některé účinky na děti se mohou projevit až po dosažení dospělosti nebo transgeneračně. Tedy takové zdravotní problémy, které nevnímáme, ale naše děti nebo děti našich dětí jimi mohou být postiženy.

Dle výzkumů u zvířat, po vystavením určitým látkám (ED), proběhla změna pohlaví ze samečka na samičku u myší, žab i ryb. Nejde jen o „vynucenou“ změnu, jde také o další vlivy, viz řečeno dříve.

Žaneta: Vědecká data nemají vždy úplně jasno a vše se zkoumá. Ale např. ED mohou vystupovat jako nějaký hormon, řekněme estrogen (primárně ženské pohlavní hormony), který zodpovídá za vývoj pohlavních orgánů u plodu a v dětství, udržení těhotenství, ovulaci, chrání před osteoporózou atd. Představte si, že máte určitý počet zámků a k nim odpovídajících klíčů. Určitý klíč zapadne jen do určitého zámku. Podobně fungují i hormony a jejich receptory. Receptorů máme určitý počet a jsou schopny zachytit jen konkrétní hormon. Takže to vypadá, že pokud se ED vydává podvodně za estrogen, tak je více estrogenu než receptorů, které je mohou „vychytat“. Pro konkrétního jedince je tato situace pravděpodobně neškodná. Ten je ale může vyloučit a putují dál do životního prostředí, kde mohou páchat další škody.  

Když tedy ED napodobuje funkci např. estrogenů v těle, může to mít různé nepříznivé účinky: 

Narušení hormonální rovnováhy: může jít o narušení např. reprodukčního systému, metabolismu a imunitního systému.

Problémy s reprodukcí: u žen může jít o problémy s menstruačním cyklem, ovulací a plodností. U mužů to může znamenat narušení produkce spermií a reprodukčních funkcí.

Narušení vývoje plodu:  např. jde o riziko poruch ve vývoji reprodukčních orgánů.

Vliv na některé rakoviny: vaječníků, prsu atd. 

Inzulín a inzulínová rezistence: vážné důsledky na regulaci hladiny cukru v krvi a na celkové metabolické procesy v těle. Inzulínová rezistence je stav, kdy buňky těla nereagují správně na inzulín, a tím dochází k narušení přenosu glukózy (cukru) do buněk. To může vést ke zvýšené hladině cukru v krvi. Inzulinová rezistence může zvyšovat riziko vzniku diabetu 2. typu.

Ovlivnění metabolismu: což může mít dopady na hmotnost a regulaci tuku.

Např. ADHD, dyslexie, autismus atd. – tyto neurobehaviorální poruchy jsou spojovány s expozicí endokrinním disruptorům a vyššími riziky projevů. Nicméně, je důležité si uvědomit, že ADHD je multifaktoriální porucha a má komplexní původ, který zahrnuje genetické, environmentální a neurobiologické faktory. 

Žaneta: Testuje a netestuje… testy nejsou dostatečné. Mnohdy si firma otestuje to, co je povinné, ale jsou to jejich placené testy. Takže se občas může stát, že výsledky testů neodpovídají skutečnosti. Testy dříve ani nezahrnovali testovaní účinků na endokrinní systém. Nemohlo se testovat na něco, co se neznalo. Metody se zdokonalují, jsou přísnější a podobně. Ale i tak jak vidíme v praxi, není to dostatečné.
Např. zmíněné parabeny, které donedávna byly považovány za bezproblémové, oxid titaničitý, triclosan, BHT a tak dále. Uvedou se na trh a pak se „čeká“, co se stane. Jsme vlastně taková živá pokusná morčata. Když už data naznačují, že jde například o ED nebo karcinogen, čeká se další léta, než se to 100% prokáže. Nefunguje to tak, že by se měla prokázat 100% neškodlivost, ale dokazuje se škodlivost.

Když se u nějaké látky, která je na trhu už třeba léta, prokáže, že má nebo že může mít zásadní negativní dopad na zdraví i životní prostředí, pak se většinou reguluje její množství. Např. BHT, (Butylated Hydroxytoluene) který se využívá jako konzervant už desítky let. Evropská komise požádala Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (VVBS), aby látku přezkoumala z důvodu podezření na ED a ta došla v roce 2021 k závěru, že nejvyšší koncentrace BHT v ústní vodě může být 0,001 %, 0,1 % v zubní pastě a 0,8 % v jiných přípravcích, které se neoplachují i oplachují. BHT najdeme také v potravinách pod E 321.

Regulace jsou fajn, ale když si vezmete ústní vodu, zubní pastu, krém, šampon, mýdlo, čisticí prostředky, potraviny atd. s povoleným množstvím této látky, denně po dobu let, a s tím už se nepočítá. A to jde jen o jednu látku.

Žaneta: Jako vždy nějak to jde, ale chce to trochu času, čtení a přemýšlení… Alespoň něco si ale vybrat můžete :).

Co může každý z nás do jisté míry udělat:

• Vařte doma – víte, co jíte.
• Používejte co nejméně plastových obalů – hlavně u potravin.
• Vyhněte se plastovým předmětům – hlavně hračky, plavací kruhy, kousátka, plastovým kojeneckým lahvím i plenám (což chápu, že není jednoduché).
• Léčiva použijte přesně, tak jak vám řekne lékař a zkuste hledat (pokud to je možné) jiná řešení nebo si zjistěte příčinu vašich potíží, zda třeba bolest zad nejde vyřešit fyzioterapií či cvičením. Zda bolesti hlavy netrpíte od špatného sezení u počítače či nedostatku vody a podobně.
• Vyhněte se hlavně horkým nápojům v plastových, ale i těch papírových (povoskovaných / s folií) kelímků.
• Zkuste místo konzerv raději zavařeniny ve skle. Např. rajský protlak lze koupit ve skleničkách, které pak můžete ještě využít.
• Oblečení z přírodních vláken.
• Nepoužívat nádobí s nepřilnavou úpravou (např. teflon) jakmile je i mikroskopicky poškrábané, uvolňuje nebezpečné látky (lze použít smalt, kameninu, nerez, litinu…).
• Kosmetika, je těžké, pokud nerozumíte složení se v tom orientovat, ale můžete vyzkoušet nějakou aplikaci, např. tu naši: GreenScan je úplně zdarma, vzít si oblíbené výrobky a proklepnout je na netu, zeptat se někoho, kdo tomu rozumí, vyrobit si vlastni kvalitní kosmetiku za pár korun doma a podobně.
• Potraviny – takové ty „falešné“, velmi průmyslově upravené plné emulgačních látek, konzervantů atd. Koláče a podobně, co vydrží rok balené, tomu se určitě vyhněte.
• Plastové misky a dózy na uchování potravin – lze zvolit skleněné, kovové, dřevěné nebo nějaká jejich kombinace.
• To stejné i s lahvemi na pití… i takové ty sportovní plastové lahve lze vyměnit za sklo či nerez.
• Obaly korkové/bambusové/dřevěné a taktéž i klávesnice a myš k PC.

Další typy: např. zubní nit z bambusu ve skleněné dóze. Kartáč ze dřeva a houbička z kokosové drti. Popř. oděvy z přírodních vláken a hlavně cokoliv se týká dětí a můžete eliminovat kontakt s jakýmkoliv plastem a můžete zvolit nelakované dřevo či sklo, bavlnu a podobě, bude to krok správným směrem.

Žaneta: Určitě bych závěrem chtěla poukázat na možnost volby. Bohužel legislativa nepřikazuje uvádět, z čeho jsou hračky nebo další produkty kompletně vyrobené. Uvedou např. plast, ale to není dostačující, protože nevíte, zda tento plast obsahuje bisfenoly, ftaláty a jiné nebezpečné látky. Tak pokud můžete, zvolte jiný materiál než plast, voděodolné úpravy na textilu a obuvi, nádobí s nepřilnavým povrchem atd.

Poslední věc, vím, že i pro mě jsou některé obchody a výrobky za pár korun lákavé, ale zkuste třeba nákup z druhé ruky, např. kvalitní dřevěnou věc než umělohmotnou, i když novou.