Každý z nás tyto výrobky běžně používá, a proto jde o velké téma a taky velký byznys. Podle čeho vybíráte své oblíbené prostředky na praní, čištění WC či podlah? Zaujme vás obal, cena nebo známá značka? Vybíráte podle toho, co už znáte, nebo podle toho co vám někdo doporučil?
Zdroj: greenscan
Všimli jste si někdy, že na obalech je uvedeno minimum informací o tom, co výrobek obsahuje, ale logo firmy přehlédnout nelze? Výmluva na málo místa je například u pracího prášku oproti pomádě na rty úsměvná. 
Přesto najdete více informací o složení právě na zmíněné pomádě. Často nechybí obrázky květin, motýlků, louky a podobně, aby výrobek působil fresh, eko a zdravě. To, že ne vše, co je zelené je hned eko, bio, nejlepší, jsme rozebírali už v článku o greenwashingu.
Jako vždy je problémem legislativa. Všímáte si, jak až nápadně často je za vším legislativa? Čím to je? Je to snad tím, že je toho hodně a nestačí se věci měnit, nebo zde není ta touha, a je zde spíš nátlak ze strany výrobců? Nicméně, legislativa se změnila, ale stále má mouchy. Zásadní je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o detergentech [1].
„Stávající právní předpisy týkající se biologické rozložitelnosti povrchově aktivních látek v detergentech se vztahují pouze na primární biologickou rozložitelnost a jsou použitelné pouze pro aniontové a neiontové povrchově aktivní látky; měly by být proto nahrazeny novými právními předpisy, které by kladly hlavní důraz na konečnou biologickou rozložitelnost a řešily významné obavy týkající se potenciální toxicity perzistentních metabolitů.“ [1]
„Je škoda, že uvádění kompletního složení na výrobcích je volitelné, a proto výrobce ze zákona tyto informace nemusí uvádět.“
Jak tedy vybírat?
Ať chceme nebo nechceme, jsme vystavování záměrnému psychologickému tlaku výrobců, abychom nakupovali co nejvíce. Běžně asi víme, jak obchod funguje, ale při nákupu na to bohužel zapomínáme, nebo tomu nechceme věřit. Tak tady je takový běžný výčet klasických triků od výrobců a prodejců a na co si dát pozor:
- Kéž by platil příměr vyšší cena = vyšší kvalita, ale jak už jsme tisíckrát viděli, není to tak. Nejdůležitější je složení, protože to by nás mělo zajímat.
- Voda, ta sama o sobě škodlivá není, ale proč za ni platit? Je lepší pro peněženku i životní prostředí vybírat koncentráty nebo produkty s minimem vody. Například prací mýdlo s prací sodou (levná a účinná varianta), mycí prostředek jako mýdlová kostka nebo v prášku, kde stačí jen dolít vodu doma. Nebo existují prací proužky, které jsou lehounké a v pračce se rozpustí popř. jiné výrobky. Voda v produktu většinou dává signál, že tam najdeme kupu konzervantů, které nemusí být pro naše zdraví to nejlepší např. parabeny, BHT, formaldehyd, triclosan atd. Samozřejmě ne vždy, někdy obsahují přijatelné konzervanty jako je kyselina askorbová (vitamín C), éterické oleje, sorbát draselný, kyselina citronová, tocopherol (vitamín E) atd.
- „Značky“, které známe z médií, by při nákupu neměly rozhodovat. Opět je důležité jen a jen složení. Značky, které zná snad každý, nemají dost často moc kvalitní složení, protože víc peněz je potřeba strkat do reklamy, než do složení. Obsahují ropné produkty, hodně vody, spousty konzervantů, mikroplasty, barviva, parfémy a další složky, které mohou být i nebezpečné (karcinogenní, toxické, mutagenní a jinak škodlivé složky (viz článek zde). Už ale i velké firmy zjistily, že „eko, bio“ hýbe světem (trhem) a snaží se tak něco změnit. Často jde ale o již zmíněný greenwashing.
- Lokální výrobce, nebo výrobce, kterým můžete věřit (je to těžké). Tito výrobci by měli mít na svých produktech napsáno kompletní složení v příslušném jazyce, ideálně s vysvětlením z čeho je složka získána (původ) a k čemu slouží. Pokud je samotná firma „ekologická“, ráda zdůrazní, jak se chová k životnímu prostředí, kde berou suroviny (jaké a proč) a vše mají specifikováno na webu. Zde opět pozor na „grínvošinkáře“. A nevěřit vždy všemu!
- Složení produktu není slohová práce, ale jde o několik nezbytných složek. Jenže zase si tady musíme dát pozor, protože výrobce musí na etiketě uvádět, dle zákona, jen přítomnost enzymů, dezinfekčních prostředků, optických zjasňovačů, parfémů a konzervačních látek. Takže většinou máme pocit, že produkt je složen z pár složek, ale nemusí to být pravda. Když chcete vědět, co opravdu váš prací prášek, čistič oken nebo podlah obsahuje, je potřeba kontaktovat výrobce/prodejce, nebo prohledat jejich web. Ale proč sami nechtějí uvádět vše? Proč se my, jako spotřebitelé, musíme doprošovat kompletního složení, hledat jej na webech nebo dokonce žádat o bezpečnostní listy?
- Novinky a limitované edice, mimořádné nabídky, zavádějící nízké ceny a podobně – rádi na to slyšíme, protože máme pocit, že je to něco nového a výhodného, ale opět pozor, jde jen o manipulaci výrobcem/prodejcem, abychom rychle nakoupili a neměli čas číst složení a zjišťovat kvalitu. A buďme upřímní, to funguje ve všech odvětvích skvěle!
- Něco „extra, zdarma“ a podobně, je to zase ten samý problém co výše. Výrobce nebude ze svého platit náš požitek, on si to někde musí vykompenzovat. Např. snížení kvality výrobků, většinou je v produktu více vody, protože ta je nejlevnější.
- Lákadla na eko produkty. Ať už v reklamě, na obalu (zelený obal, rostlinky, zvířátka) a podobně, nás výrobci chtějí nalákat na to, že zrovna jejich výrobek je to pravé ekologické. Jedině složení by nás mělo umět přesvědčit.
- Certifikáty – více v článku zde, ale bohužel ani zde se nemůžeme 100% spolehnout. Navíc pořízení certifikátu je pro malé výrobce nemožné z finančních důvodů, takže to, že nějaký výrobek certifikát nemá, není rozhodující. Naopak, pokud si ale vyberete nějaký certifikát, který vám je blízký, může vám to alespoň částečně ulehčit nákup. Většinou „ty lepší“ splňují podmínku, že 95 % ingrediencí je přírodního původu, ale zbylá procenta mohou obsahovat téměř cokoliv.
Zdroj: greenscan
Co nám může pomoci?
- Mít doma více produktů vhodných ke konkrétnímu praní nebo čištění (např. prací prostředek na barevné, na bílé, na vlnu a podobně, pokud potřebujeme). Tak, aby funkce přípravků odpovídala vašim požadavkům ke konkrétnímu čištění či praní. Vypadá to jako plýtvání, ale opak je pravdou.
- Vyplatí se mít však také univerzální produkty. Např. já mám rozprašovač ze starého čisticího prostředku a mám v něm ocet a asi lžíci mycího prostředku na nádobí. Toto mixování zvládne úplně každý, je to levné a velmi funkční. S tímto myju kompletně koupelnu, protože perfektně odstraňuje vodní kámen, používám jej k čištění toalety i kuchyňské linky a dřezu. Dezinfikuje, čistí a odmašťuje. Ručím za to, že jak to vyzkoušíte, nebudete chtít nic jiného. Jo a to, že to smrdí po octu, to má řešení – větrání nebo počkat cca 5 min.
Kompletní návod a další typy naleznete zde… - Důležité je číst obal a dávkování – tím šetříme přírodu (když nebudeme plýtvat) i spotřebu energie (výroba nového produktu, snížení prací teploty).
- Prát při teplotě, kterou udává výrobce. Pokud si vyrábíte prací prostředek sami např. prací sliz (prací mýdlo + voda + soda), pak záleží, jak špinavé prádlo máte a o jakou barvu prádla se jedná, ale ve zkratce, perte, jak jste zvyklí.
- Zjistěte si tvrdost vody. Pouhým okem nebo dle dlouholeté praxe už asi víte, jakou vodu máte. Popřípadě níže, je mapa ČR, kde je tvrdost vody znázorněna, ale pokud chcete mít jistotu, stačí si koupit testovací pásek na určení tvrdosti vody (prodává se i po jednom a stojí cca 30 Kč). Dle tvrdosti vody pak používejte přípravky dle návodu. Šetříte tím své peníze i přírodu!
Tvrdost vody v ČR [2]
0 komentářů