Proč nás barva tak snadno přesvědčí

Dovolte mi, abych vám řekla něco, co výrobci moc dobře vědí: produkt často neprodává jen složení, ale hlavně vzhled. Barva dokáže během pár vteřin vyvolat pocit čistoty, svěžesti, luxusu, hravosti nebo přírodnosti. Zelená může působit ekologicky, modrá čistě, růžová jemně a zlatá draze. Jenže to, že produkt dobře vypadá, ještě neznamená, že je pro naši pokožku, tělo nebo přírodu lepší.

Barviva nejsou automaticky špatná. U dekorativní kosmetiky je barva často hlavní funkcí. Když si kupujeme červený lak na nehty, růžovou rtěnku nebo fialové oční stíny, barvu opravdu chceme. Otázka ale zní: potřebujeme barevný šampon, modrou zubní pastu se třpytkami, růžový sirup nebo žlutě obarvenou tabletku?

Když složení vypadá jako šifra: +/- CI 77492, CI 77499, CI 15850…

Na obalech dekorativní kosmetiky se můžete setkat se zápisem typu:

+/- CI 77492, CI 77499, CI 15850, CI 77891, CI 47005, CI 42090.

Někdy se při kopírování složení objeví i zdeformované varianty, například 177492 místo CI 77492 nebo C147005 místo CI 47005. Proto je dobré vědět, že zkratka CI znamená Colour Index, tedy systém čísel používaný pro identifikaci barviv a pigmentů.

Zápis +/- znamená „může obsahovat“. Používá se hlavně u barevných řad, kde má jeden výrobek více odstínů. Například paletka očních stínů, make-up, lak na nehty nebo barvy na obličej mohou mít společné základní složení, ale jednotlivé odstíny se liší právě použitými pigmenty. Proto výrobce uvede seznam pigmentů, které se mohou v některých variantách nacházet.

Evropská databáze CosIng slouží jako přehled kosmetických složek a názvů používaných pro označování kosmetických výrobků [1]. Evropská komise zároveň upozorňuje, že samotný výskyt látky v databázi neznamená, že ji lze automaticky použít v jakémkoliv kosmetickém výrobku. U barviv, konzervantů a UV filtrů je důležité, zda jsou povoleny v příslušných přílohách kosmetického nařízení, a každý výrobek musí mít vlastní bezpečnostní posouzení [2].

Odkud se barviva berou

Barviva a pigmenty mohou mít různý původ. Některá jsou minerální, například oxidy železa používané v make-upu, pudrech nebo očních stínech. Jiná jsou rostlinná, například barviva z červené řepy, kurkumy, chlorofylu, karotenoidů nebo annatta. Existují také barviva živočišného původu, typicky karmín neboli košenila, která se získává z hmyzu červce nopálového.

Košenila se používají jako červená barviva v potravinách, nápojích, kosmetice i léčivech. Taková ta krásně rudá barva. Hlavní barevnou složkou je kyselina karmínová a u karmínu její komplexní forma. U většiny lidí nepředstavuje problém, ale odborná literatura popisuje i okamžité alergické reakce, včetně anafylaxe, zejména u citlivých osob [3].

Žaneta: Za mě je to spíš morální problém. Jasně, rozdrcené samičky červce nopálového využíváme jako barvivo už tisíce let [4], ale otázka je: je to i dnes nutné?

Velkou skupinu tvoří syntetická barviva. Ta bývají výrazná, stabilní a technologicky výhodná. Právě stabilita je ale dvojsečná. Co je výhoda pro výrobek, může být problém pro životní prostředí, pokud se látka hůře rozkládá a dostává se do odpadních vod [5].

Kdy barva dává smysl

U dekorativní kosmetiky je barva podstatou produktu. Rtěnka má barvit rty, lak má barvit nehty, make-up má sjednotit tón pleti a oční stíny mají vytvořit vizuální efekt. Tady barviva dávají smysl, i když pořád platí, že je dobré znát složení, zvlášť pokud máme citlivou pokožku, alergie nebo používáme produkt velmi často.

Barva může mít smysl také u některých léčiv. Může pomáhat rozlišit sílu přípravku, zabránit záměně tablet nebo chránit léčivou látku před světlem. Evropská komise uvádí, že oxid titaničitý se v léčivých přípravcích používá mimo jiné jako pigment, opacifikátor a součást ochranného povlaku, který může pomáhat zachovat stabilitu aktivní látky [6].

To ale neznamená, že každé obarvení je automaticky potřebné. Jinak se díváme na barvu, která pomáhá bezpečnému užívání léku, a jinak na barvu, která má jen udělat produkt líbivější.

Kdy je barva spíš zbytečná

Zpozornět má smysl u produktů, kde barva nijak nepřispívá k funkci. Šampon nemusí být zelený, aby dobře umyl vlasy. Zubní pasta nemusí být modrá, aby čistila zuby. Sprchový gel nemusí být neonově růžový, aby smyl nečistoty. A dětská sladkost nemusí svítit všemi barvami, aby byla chutná.

Problém není jen samotná přítomnost barviva. Důležitá je expozice: jak často produkt používáme, jak dlouho je v kontaktu s tělem, zda se oplachuje, zda se dostává do úst, zda jej používá dítě, těhotná žena, alergik nebo člověk s narušenou kožní bariérou. Jinak hodnotíme oční stíny použité jednou za čas a jinak zubní pastu používanou dvakrát denně.

Barviva v jídle: E číslo není sprosté slovo, ale vyplatí se číst

U potravin se barviva řadí mezi přídatné látky. EFSA uvádí, že potravinářská barviva se používají například k náhradě ztráty barvy, zvýraznění přirozené barvy nebo dodání barvy potravinám, které by jinak byly bezbarvé nebo měly jiný odstín. V EU musí být autorizovaná potravinářská barviva uvedena na etiketě názvem nebo E číslem a podléhají hodnocení bezpečnosti [7].

U některých barviv se v EU vyžaduje zvláštní upozornění. Potraviny a nápoje obsahující barviva E102, E104, E110, E122, E124 nebo E129 musí nést upozornění, že mohou mít nepříznivý vliv na aktivitu a pozornost dětí [8]. To neznamená, že každé dítě po jedné barevné limonádě zareaguje. Znamená to, že u časté konzumace a u citlivějších dětí má smysl být opatrnější. A za mě jsou tato barviva zbytečná, kromě vzhledu nepřináší žádná pozitiva.

Ale na barviva v potravinách najdete kupu dostupných zdrojů.

A co léky? Růžová, modrá, žlutá nebo bílá pilulka?

Lék není bonbon ani kosmetika. Pokud je lék potřebný, nikdy ho nevysazujeme jen proto, že obsahuje barvivo. Vždy je lepší poradit se s lékařem nebo lékárníkem. To jen tak na úvod 🙂.

Zároveň ale platí, že barviva mohou být pro některé pacienty relevantní pomocnou látkou. EMA u vybraných azobarviv uvádí, že mohou způsobit alergické reakce. Mezi příklady patří tartrazin E102, Sunset Yellow E110, azorubin E122, amarant E123, Ponceau 4R E124 nebo Brilliant Black E151 [9]. Pokud člověk ví, že na některé barvivo reaguje, je dobré to řešit při výběru léku.

Zajímavý příklad je oxid titaničitý. EFSA dospěla u potravinářského použití E171 k závěru, že jej již nelze považovat za bezpečný jako potravinářskou přídatnou látku, protože nebylo možné vyloučit obavy týkající se genotoxicity [7]. V léčivech je ale situace složitější. Oxid titaničitý tam často neslouží jen jako „barva pro hezčí vzhled“, ale také jako neprůhledná složka potahu tablety nebo kapsle. Může pomáhat chránit účinnou látku před světlem, sjednotit vzhled tablet, rozlišit různé síly léku a zachovat stabilitu přípravku během doby použitelnosti. Pokud se nahradí jinou látkou, nemusí jít jen o jednoduchou výměnu barviva. Někdy je nutné znovu ověřit stabilitu, rozpad tablety, uvolňování účinné látky, vhodnost obalu nebo dobu použitelnosti léčiva [6]. Proto se u léčiv mluví nejen o vzhledu, ale i o kvalitě, bezpečnosti, účinnosti a dostupnosti.

Žaneta: Takže barviva mohou sloužit i k rozeznání léčiva… Vzpomínáte na Matrix? Jak si Neo měl vzít pilulku buď červenou, nebo modrou? No, jde to prostě dobře rozeznat. Na barvě prostě faaakt záleží.

Ale rozhodně by bylo fajn, kdyby výrobci hledali vhodné alternativy a třeba vynechali azobarviva a podobně. Uvidíme, co bude a kdy. Protože výrobcům kosmetiky i léčiv je doporučeno, aby se poohlédli po jiném barvivu, než je třeba TiO₂.

Ale o TiO₂ si řekneme víc v samostatném článku… protože to by nám to tady pěkně nabobtnalo.

Co se sní nebo smyje úplně nezmizí

Barviva nekončí jen na našich rtech, nehtech nebo vlasech. Část se při výrobě, používání, mytí, odličování nebo praní dostává do odpadních vod. Přehledová studie o syntetických barvivech upozorňuje, že jejich vypouštění do vodních ekosystémů může narušovat rovnováhu prostředí, ovlivňovat průnik světla a zatěžovat vodní organismy [5].

U syntetických barviv, zejména některých azobarviv, se řeší jejich stabilita, horší odbouratelnost a možné toxické účinky rozkladných produktů. To neznamená, že jedna barevná zubní pasta zničí řeku. Znamená to ale, že pokud barvivo v produktu nemá skutečnou funkci, je fér se ptát, proč ho vůbec používáme.

Pohled výrobce: barva je rychlá zkratka k emocím

Z pohledu výrobce je barva velmi užitečný marketingový nástroj. Produkt se odliší v regálu, lépe se fotí, snadněji se pamatuje a může působit atraktivněji. Barva pomáhá vytvářet příběh produktu: zelená evokuje přírodu, modrá čistotu, růžová jemnost a černá luxus.

Problém nastává, když barva nahrazuje skutečnou kvalitu. Spotřebitel pak může vybírat očima, ne podle složení. Barevný produkt může působit zdravěji, čistěji nebo přírodněji, i když jeho složení tomu vůbec neodpovídá.

Pohled spotřebitele: otočit obal a číst

Z pohledu spotřebitele je nejlepší jednoduché pravidlo: nejdřív funkce, potom vzhled. U dekorativní kosmetiky dává barva smysl. U výrobků, které mají čistit, hydratovat, chránit nebo léčit, je dobré se ptát, jestli je barevná složka opravdu potřeba.

Když ve složení kosmetiky vidíte CI číslo, nejde automaticky o problém. Je to informace. Když v potravině vidíte E číslo, také to samo o sobě neznamená nebezpečí. Je to signál, že se vyplatí vědět, proč tam látka je, jak často daný výrobek konzumujeme nebo používáme a pro koho je určený.

GG tip: Barva není nepřítel. Barva může být radost, kreativita i funkční součást výrobku. Ale neměla by být důvodem, proč přehlédneme složení.

U dekorativní kosmetiky barvu čekáme. U šamponu, zubní pasty, sirupu, léku nebo dětské sladkosti je dobré se ptát: je tahle barva opravdu potřeba?

Nenechte se koupit očima. Otočte obal, přečtěte složení (použijte třeba app) a vybírejte podle funkce, ne jen podle odstínu.