Velice zjednodušeně má kůže funkční a estetický význam. Funkčně působí jako bariéra ohraničující tělo od zevního prostředí – chrání ho před UV zářením a škodlivinami, brání nadměrné ztrátě tekutin z těla a podílí se na regulaci tělesné teploty. Vytváří ale i vitamín D, potřebný pro fungování buněk v celém těle, a jsou v ní hmatová tělíska, díky kterým cítíme dotek. Z estetického hlediska nám kůže prozradí mnoho o našem zdraví, genech, původu, stáří i o tom, jakou práci a kde jsme za život dělali.

O kůži se mluví jako o největším orgánu lidského těla, a ještě jsem nezmínil jednu velice důležitou roli, a to imunitní. Specializované buňky nacházející se v kůži jsou součástí imunitního systému člověka, kde hrají nezastupitelnou roli. Podobně jako je tomu ve střevě, zjistilo se, že i tyto buňky aktivně spolupracují s bakteriemi osidlujícími kožní povrch.

Ono by se spíš dalo říct, že lidská těla žijí v prostředí mikroorganismů. Bakterie, plísně a viry jsou prakticky všude kolem nás a jsou i nedílnou součástí našich těl, obecně například ve stolici je obrovské množství mikroorganismů. Jejich vliv na tělo byl komplexněji zkoumán už před několika desítkami let a v poslední době se velice často setkáváme s termínem právě mikrobiom – souhrnný název pro všechny mikroorganismy na nějakém místě. Střevní mikrobiom, poševní mikrobiom, kožní mikrobiom. Bakterie v mikrobiomu tvoří bakteriom, viry virom a houby mykom. Je to slovíčkaření, ale někdy nám pomáhá se v tom vyznat. Svůj mikrobiom mají dokonce i kořenové systémy rostlin, kde se zjistilo, že některé bakterie ovlivňují velikost rostlin a jejich kondici.

Kůže je tedy logicky osídlena mikroorganismy v různé míře – více bakterií najdeme v místech, kde kůže tvoří záhyby a hromadí se tam pot a vlhkost, méně naopak třeba na pažích nebo stehnech. Zjistilo se, že kožní mikrobiom, zejména bakterie a kvasinky, je pro lidskou kůži nepostradatelný a nenahraditelný.

A teď to klinicky nejzajímavější – mikrobiom je celkem stabilní, ale zároveň i dynamická struktura. V klinické praxi se často setkávám s tím, že pacient přijde a říká: „Já mám toho zlatého stafylokoka a on mi to pořád dělá.“ Ale tuhle bakterii má v nose většina lidí, jde jen o to, jestli máme tu hodnou, nebo jeho zlou variantu a nebo ta hodná dostala vhodnou příležitost. V drtivé většině případů jsme na své bakterie v mikrobiomu zvyklí a nepůsobí nám žádné obtíže – náš imunitní systém si s nimi je schopen poradit, udržují s tělem kamarádský vztah.

Když se ale na naše tělo dostane bakterie cizí, například v rámci dětského kolektivu, změny partnera nebo v nemocnici, riziko komplikací se zvyšuje, protože takováto breberka s imunitním systémem těla bojuje. Přitom bakterie našeho mikrobiomu brání tomu, aby se na naší kůži uchytily ty neznámé bakterie.

O mikrobiomu by se toho dalo napsat strašně moc, je to velice zajímavá problematika. Velkou nevýhodou současné doby je, že se prakticky nedá spolehlivě testovat a jednoznačně určit, který mikrobiom je „zdravý“ a který ne. Spolehlivě ale můžeme zjistit, že se některá z medicínsky významných bakterií na kůži přemnožila a mohla se tak stát původcem kožního onemocnění.

Může, ale je to složitější! Mikrobiom je totiž stabilní, ale zároveň dynamická struktura – naše prostředí, návyky i komunita ovlivňují jeho složení. Plavci, kteří každý den plavou v chlorované vodě bazénu, mají jinak stabilizovaný kožní mikrobiom než člověk, který chodí plavat jen několik dnů za sebou. Podobně to funguje i s kosmetickou rutinou.

Příliš složitá kosmetická rutina tedy pravděpodobně nějakým způsobem ovlivní lokální složení mikrobiomu, ale nemyslím si, že by to člověku samo o sobě uškodilo. Kůže a kožní mikrobiom si do jisté míry mohou na komplikovanou denní rutinu navyknout a stabilizovat se. Vždy to ale bude spojené s určitým snížením celkové obranyschopnosti kůže – na stabilizaci mikrobiomu a bariérové funkce totiž kůže vynaloží víc energie, a to ji může postupně vyčerpat nebo zvýšit její náchylnost (vulnerabilitu) k zánětu i na podněty, které by jinak ustála. Typicky jde o zhoršení atopické dermatitidy, různé ekzémy, mykotické infekce nebo impetigo.

Ve vztahu mikrobiomu a péče o pleť bych ale mohl uvést ještě jiný příklad z praxe. Mladá slečna přišla s dost výraznými zánětlivými projevy v obličeji, odborně se tomu říká impetigo, vyvolané často právě zlatým stafylokokem. Projevy jsou mokvající krustičky a jde o velice infekční onemocnění. Během první návštěvy jsme nastavili terapii, kontrola za týden byla v pořádku a zdálo se, že je konec.

Přišla ale za dalších několik týdnů se stejnými obtížemi. To už jsme se bavili o možných příčinách víc a zjistili jsme, že k čištění obličeje používala kosmetickou žínku, o kterou se ale špatně starala – nechávala ji stát ve vlhké krabičce. Do ní se s největší pravděpodobností uchytily právě kmeny zlatého stafylokoka, které si pak mechanicky vtírala do kůže obličeje – využily příležitosti a způsobily onemocnění.

Nakousnul jsem mikrobiom už v předchozí odpovědi, ale poškozená bariéra je širší pojem. Kůže jako celek má totiž i mechanickou, bariérovou funkci a chrání před zevními vlivy prostředí – pokud ale tyto vlivy schopnosti kůže přemůžou, dojde k jejímu poškození. Jeden extrém jsou například popáleniny. Kůže dokáže ochránit před teplem, ale pokud je teplota vysoká, spálí se. Druhým extrémem jsou pak třeba dlouhodobě používané, nevhodně zvolené kosmetické produkty, které kůži postupně vyčerpávají do stavu, kdy se začne bránit zánětem.

Typicky to vidíme u periorální dermatitidy, kdy může být kůže vyčerpaná třeba opakovaně nedostatečně opláchnutou zubní pastou po čištění zubů u dětí, nebo při dlouhodobém používání hydratačních krémů. Klasicky je kůže citlivá, zarudlá, mohou být drobné vodnaté puchýřky, pocit svědění a pálení, kůže se může mírně šupit. Většina lidí logicky sáhne po jiném přípravku, ale to často paradoxně vede ke zhoršení projevů nebo k rozvoji nesnášenlivosti dalších přípravků.

Někdy je vhodné nedělat nic. V dermatologii tomu říkáme ústupová strategie, kdy doporučujeme dávat na obličej jen minimum mastí a látek, šetrné mytí v převařené vodě, případně obklady ze studeného černého čaje, a čekáme, než se kůže sama dostane do kondice – a ona to u jinak zdravé populace umí.

A i tady hraje roli mikrobiom, o kterém jsme mluvili výše – na vyčerpané kůži dochází k významnějšímu prostupu bakteriálních antigenů, což zánět jen přiživuje.

Nejdřív rozvedu spálení se sluníčkem. Každé spálení, začervenání i pigmentace po sluníčku je reakcí kůže na působení UV záření. Spálení je rizikovým faktorem jak pro nádory typu bazaliom a spinaliom, tak pro melanom – u melanomu je vazba na opakované spálení, zejména v dětství a dospívání, dokonce jedním z nejsilněji prokázaných rizikových faktorů vůbec.

Už se i ví a doufám, že to dermatologové budou posílat dál, že tzv. opalovací krémy s SPF nejsou jedinou ani zásadní ochranou proti působení UV záření, hrají ale pořád velice důležitou roli. Ví se totiž, že výskyt nemelanomových nádorů v poslední době, i přes zvýšené používání ochranných SPF přípravků, roste. SPF nám totiž dává falešný pocit bezpečí, ale prakticky se neužívá správně.

Jaký je tedy správný postup? Primární ochrana před slunečním zářením – oblečení a pokrývka hlavy. A jen na místa nekrytá oblečením (ruce, nohy, uši, obličej) použití ochranných SPF přípravků v dostatečném množství a během dne opakovaně.

Všimněte si třeba turistů z asijských zemí, zejména z jižní Koreje. V asijských zemích je bílá, neopálená pokožka symbolem krásy – pravděpodobně to souvisí s tím, že lidé, kteří si dříve mohli dovolit bělostnou neopálenou pokožku, byli ti, kteří nepracovali venku na polích, nepracovali manuálně. Bílá kůže v asijských zemích tedy říká: „Já jsem bohatý, můžu si dovolit nepracovat manuálně venku.“ V západní kultuře je to ale přesně naopak. Bílá kůže říká: „Jsem bílý, protože si nemůžu dovolit povalovat se na sluníčku a nemůžu si dovolit časté dovolené u moře.“

A teď zpět k těm asijským turistům, které tady vídáme. Mají volné oblečení s dlouhým rukávem, často mají na rukou návleky nebo i rukavičky, velké sluneční brýle a čepice nebo klobouky s extrémně velkými kšilty. To jen k zamyšlení.

Co když se ale pokožka spálí? Pokud je to běžné začervenání, které večer svědí až pálí, jednoznačnou úlevu a pomoc nám poskytnou gely nebo lehké krémy s panthenolem. Dermatolog pak může předepsat například lehký šlehaný krém polysan, který může být uchováván v ledničce a aplikuje se několikrát denně na postižené plochy formou studených obkladů.

V případě, že dojde k výsevu puchýřků, je třeba takovou mokvající plochu vysušovat – ideální a lehce dostupný je vychlazený silný výluh z kvalitního sypaného černého čaje, kde se po zchlazení na jeho povrchu tvoří tenká blanka. Po jejím odstranění se tento čaj plný tříslovin používá k chladivým obkladům několikrát denně do zklidnění, další postup je pak v zásadě stejný.

Každý paprsek UV záření si ale kůže pamatuje, to je fyzika. Sluneční záření způsobuje časem pigmentace, projevy stárnutí kůže a vyvolává kožní nádory, které patří k těm vůbec nejčastěji se vyskytujícím v lidské populaci. Rizikovým faktorem pro vznik nemelanomových kožních nádorů i melanomu je dle současných poznatků právě spálení se na sluníčku, obzvlášť v dětském věku. Proto prevence je opravdu základ. Mysleme v tomhle na budoucnost.

Pokud je poškozena jen svrchní část kůže, epidermis, nedojde při poškození ke krvácení a vzniknou maximálně tenké vodnaté puchýřky, pak je doba regenerace v řádu týdnů. Běžně se uvádí cca tři týdny, reálně to ale bude spíše měsíc a déle. V obličeji, kde je epidermis tenčí, je její regenerace o něco rychlejší. I zde ale platí, že po zhojení je jakákoliv takto poškozená lokalita náchylná ještě několik měsíců k působení UV záření a mohou vzniknout ložiska hypo- nebo hyperpigmentace (bělavé nebo naopak šedavé plošky).

Pokud dojde k poškození hlubších struktur kůže, je celkové hojení delší. V případě vzniku krust se prvotní fáze hojení pohybuje také v délce několika týdnů, celkové hojení trvá ale spíše měsíce a je zde riziko jizvení, způsobené remodelací hlubších vrstev kůže.

Kdy je tedy třeba navštívit dermatologa nebo jiného lékaře? Pokud je rozsah postižení kůže větší, nebo se nachází v rizikových oblastech – obličej, kožní záhyby, místa zapářky. Dále určitě v případech, kdy dochází k začervenání a otoku v okolí postižené kůže, a jednoznačně v případech, kdy máme celkové příznaky jako zvýšená teplota, zimnice, třesavka! V těchto případech je dobré vyhledat lékařskou péči prakticky okamžitě.

Specifickým poškozením kůže jsou popáleniny. V dermatologii se s nimi tak často nesetkáme, protože patří do péče opravdu zkušených dermatologů, případně primárně do péče plastického chirurga. A mé varování z praxe? V případě popáleniny i malého rozsahu, několika centimetrů čtverečných na těle, a v případě popáleniny v obličeji kdykoliv, zajděte si k lékaři hned!

Popáleniny jsou totiž nevypočitatelné a laik si velice často myslí, že je to jen začervenání, které se brzy zhojí. Před několika dny k nám přišla maminka s mladou slečnou, která měla popáleninu velikosti padesátikoruny v oblasti ústního koutku. Bylo to asi před týdnem, kdy si opékala s kamarády marshmallow a ten se jí horký přilepil na kůži obličeje. Týden hojily popáleninu doma svépomocí a až po týdnu přišly. Popálenina už byla nekrotická, hluboká, a slečna už s největší pravděpodobností bude mít na obličeji trvalou jizvu.

Prevence, selský rozum a nepodcenění popálenin – to je moje důležité doporučení z praxe.