Voda, vápenec, krápníky, papír, suroviny, výroba a dopad na životní prostředí. Témata, která se dají krásně probírat ve škole, ale ještě líp se propojí, když je člověk vidí přímo v terénu.

Tentokrát jsme s GreenGate vyrazili se žáky ZŠ Jindřichov v rámci badatelského kroužku do Javoříčských jeskyní a Ruční papírny Velké Losiny. Jeli jsme autobusem. Cesta sice nebyla nijak šíleně daleká, ale místy to působilo, že jedeme pomalu jak povozem s koňmi. Ale co, byli jsme rádi za bus a výletní režim mohl začít.

Program byl rozdělený do dvou skupin, aby si žáci mohli jeskyni projít v klidu. Pro některé to byla dokonce první krápníková jeskyně v životě. A za mě? A jasně, že je to stokrát lepší než jakékoliv 5D kino. Chlad, vlhko, ticho, krápníky a podzemní prostory člověka prostě vtáhnou.

O exkurzi psala také ZŠ Jindřichov ve svém článku Exkurze žáků II. stupně: Javoříčské jeskyně a ruční papírna ve Velkých Losinách.

Javoříčské jeskyně: voda, vápenec a čas

Javoříčské jeskyně jsou krásná ukázka toho, co příroda dokáže, když má čas. A tím fakt nemyslím pár let. Voda tu postupně prosakuje horninou, rozpouští vápenec, přenáší minerální látky a zase je ukládá. Kapka po kapce. Rok za rokem. A výsledkem jsou krápníky, dómy, chodby a podzemní prostory.

Podle Správy jeskyní ČR tvoří Javoříčské jeskyně složitý systém chodeb, dómů a propastí v devonských vápencích. Na jejich vývoji se podílel potok Špraněk a podstatná část systému byla objevena už v roce 1938. Jeskyně mají dvě prohlídkové trasy, 790 m a 360 m. V jeskyni je celoročně kolem 7–8 °C a vlhkost kolem 99 %. Takže ano, mikina se hodí i v létě. Více najdete na webu Javoříčských jeskyní.

V jeskyni jsme řešili hlavně vodu. Ne jen jako něco, co teče z kohoutku, ale jako sílu, která umí modelovat krajinu. Když voda prosakuje půdou a horninami, dochází k přirozené filtraci. Zároveň ale voda na své cestě přenáší různé látky. Některé jsou přirozené, jiné mohou pocházet z lidské činnosti. A přesně tady se dá krásně ukázat, že co vypustíme do prostředí, nemusí zůstat jen někde „tam venku“.

Krápníky jsou vlastně chemie v praxi. Voda rozpouští vápenec, přenáší rozpuštěné látky a při změně podmínek je zase ukládá. Vápník, který tu tvoří krásné přírodní útvary, známe i z úplně jiného kontextu. Řeší se ve výživě, doplňcích stravy, léčivech, zubní péči i kosmetice. Třeba uhličitan vápenatý se používá v některých zubních pastách jako jemná abrazivní složka nebo v kosmetice jako plnivo.

A to je přesně ono. V přírodě krápník, v průmyslu materiál, v kosmetice složka výrobku a ve výživě něco, co si spojujeme s kostmi a zuby.

Krása, která není samozřejmost

U jeskyní je dobré připomenout, že nejsou jen hezké místo na výlet. Jsou křehké. Krápníková výzdoba vzniká extrémně pomalu a poškodit ji jde velmi rychle. Stačí dotýkání, znečištění nebo změna mikroklimatu.

Bavili jsme se také o kyselých deštích a znečištění ovzduší. To souvisí se spalováním, průmyslem, dopravou a emisemi. A protože vápenec reaguje s kyselinami, změny v chemismu vody nebo ovzduší mohou mít dopad i na horniny a krasové prostředí.

Takže když se bavíme o jeskyni, nebavíme se jen o jeskyni. Bavíme se o vodě, ovzduší, krajině, lidském chování a ochraně něčeho, co vznikalo mnohem déle, než trvá jeden lidský život.

Ruční papírna Velké Losiny: papír, který má příběh

Druhá část exkurze nás zavedla do Ruční papírny Velké Losiny. Z podzemí a krápníků jsme se přesunuli k vláknům, sítům, lisování, sušení a tradici výroby papíru.

Ruční papírna Velké Losiny má historii sahající až k roku 1596. Patří k nejstarším stále fungujícím ručním papírnám v Evropě a ruční papír se zde dodnes vyrábí tradičním manufakturním způsobem, hlavně z bavlny a lnu. Více najdete na webu Ruční papírny Velké Losiny a v části Historie papírny.

A za mě je to fakt wow. Papír dnes bereme jako samozřejmost. Sešit, účtenka, krabice, obal, karton z e-shopu. Prostě papír. Ale když člověk vidí ruční výrobu, najednou je jasné, že za tím je materiál, voda, energie, práce, čas a řemeslo.

V papírně jsme si povídali o tom, jak se papír vyráběl historicky a jak se vyrábí dnes. Ruční papír vzniká pomaleji, po jednotlivých arších, s důrazem na kvalitu vláken a zpracování. Komerční výroba je úplně jiný svět. Rychlá, masová a technologicky vyspělá.

A tady se krásně otevřelo téma udržitelnosti. Papír může vznikat ze dřeva, ale historicky se používala také lněná a bavlněná vlákna, textilní hadry a další zdroje vláken. Dnes se řeší recyklovaná vlákna, bambus nebo jiné alternativy. Jenže žádný materiál není automaticky svatý. Vždy záleží na tom, odkud surovina pochází, jak se vyrábí, kolik se spotřebuje vody a energie, jak se převáží a co se s výrobkem stane potom.

U obalů je to vidět ještě víc. E-shopy, doručování, krabice v krabici, výplně, pásky, štítky. Eurostat uvádí, že v roce 2023 tvořil papír a lepenka 40,4 % obalového odpadu v EU. Takže ano, papír může být často lepší volba než některé plasty, ale pořád je to materiál, který se musí vyrobit, převézt a zpracovat. Více k tomu uvádí Eurostat.

Takže otázka není jen „papír, nebo plast?“. Otázka je taky: potřebujeme ten obal vůbec? Není zbytečně velký? Dá se použít znovu? Dá se recyklovat? A nemůžeme některé věci balit chytřeji?

Od jeskyně k papíru

Na první pohled jsou Javoříčské jeskyně a Ruční papírna Velké Losiny úplně jiné světy. Jedno je přírodní podzemí, druhé historická manufaktura. Ale dohromady to dávalo velký smysl.

V jeskyni jsme viděli, jak příroda tvoří pomalu a citlivě. Jak voda formuje horninu a jak dlouho trvá, než vznikne něco jedinečného. V papírně jsme zase viděli, jak člověk pracuje se surovinou, vodou, vlákny a řemeslem. Jak z přírodního materiálu vzniká produkt, který používáme skoro každý den.

A přesně tohle je GreenGate. Ukazovat souvislosti. Neříct jen „šetřete vodou“ nebo „třiďte papír“, ale ukázat proč. Odkud věci pocházejí, co stojí za jejich vznikem a proč má smysl přemýšlet nad tím, jak je používáme.

Proč to celé dává smysl

Podobné exkurze nejsou jen výlet. Jsou to chvíle, kdy se učivo spojí s realitou. Voda není jen H₂O. Vápenec není jen hornina. Papír není jen sešit nebo krabice z e-shopu.

„Byla tam fakt zima, ale hezké.“

„Jeskyně byla lepší než jsem čekala.“

„Netopýři a krápníky byli nejlepší.“

„Líbilo se mi, že je to staré místo a pořád se tam vyrábí.“

„Nejvíc mě bavilo všechno.“

Cílem není udělat ze všech speleology, papírníky, chemiky nebo ekology. I když kdo ví. Cílem je ukázat, že příroda, výroba, spotřeba a odpady spolu souvisí. Že to, co používáme každý den, má svůj původ i dopad. A že když mladí lidé vidí věci na vlastní oči, mnohem snáz pochopí, proč má smysl o nich přemýšlet.